Přibližně tři roky zpátky jsem se jednou večer náhle vzbudil u běžící televize a na Čt2 téměř již hodinu běžel pro mne absolutně nic neřikající film Brazil. Byl jsem uchvánec, tak ztrhující závěrečnou pul hodinu jsem snad ještě u filmu neviděl. Přes měsíc jsem scháněl po všech vyhozených sítí plnohodnout kopii, nic. Na film jsem pozapomněl a žil si spokojeně dál. Když náhle v televizi po roce na mně hledí titulek Brazil, užil jsem si to. A ráno konečně sehnal dvd. Nevím jestli je to moji úchylkou pro divně ztravitelné věci, nebo obdivem k Monty Pythonovskému týmů, jehož byl Terry Gilliam, režiser Brazilu, členem, ale film je perfektní. První hodina nás protahuje ve společnosti znuděného úředníka světem, jehož logika se ke konci absolutně hroutí. Reflexe úřednické byrokracie, touha uplatnit se ve zdevastované společnosti. Bizardní až groteskní obrazy zrůdného společenského systému a v něm se topících postav. Matka posedlá plastickou chirurgií, kamarád pracující jako kat pro státní ministerstvo. Genialní, jinak se popsat ani nedá. Dlouho jsem se přel jestli u mě vítězí pokroucená realita Brazilu, nebo o 3 roky staršího opusu
The Wall od Pink Floydu. Dlouho se přít budu. Ale jedno vím jistě, kdybych si tyto dva filmy pustil za sebou, musel bych si v prohlubni deprese pověsit lano.
Jo jo, moc dobrej film, ale treba v porovnani s knizkou 1984 mi to depresivni ani tolik neprislo. Vsechno pusobilo tak nejak ztrestene, ne moc vazne a ten pocit absolutni bezvychodnosti a bezmoci v takovym svete, kterej byl v 1984 a z kteryho mi bylo uplne na nic (protoze tam pomalu ale jiste smerujeme), jsem tam nenasel. Ale rozhodne kvalita..
OdpovědětVymazatSouhlasim, Orwellova totalitní společnost je až mrazící. A oproti ní Brazil působí jako nadsazená groteska. Ale nosná finální myšlenka je v podstatě stejná, samotný člověk proti systému nic nezmůže, musí se mu přizpůsobit.
OdpovědětVymazat