Přetékající polička no.1 - Sandman

Sandman, Pán snů, Morfeus, Oneiros, v mnoha kulturách jinak pojmenovaná, charakterem přetékající černá zahalená postava s plápolajícím lícem pláště, jenž se nám po nocích vkrádá do pokojů a z lehka na nás sype jemný písek, přenášející nás do jeho často temně snové říše. Kultovní komiksová série, která mne přímo donutila dohledávat si k ní další podklady a souvislosti. Například toliko proklamovanou povídku, jenž jako první a poslední komiks vyhrála prvni cenu na Fantasy Awards, Sen Noci Svatojánské ze třetí knihy jsem musel pročítat přibližně 6x a stejnak mi nezbylo nic jiného, než k plnému pochopení otevřít originál Shakespeara. Gaimanovo mistrovské proplouvání kulturními odkazy a jejich citlivé míšení do světa Sedmi Věčných považuji za nejhodnotnější věc, do které jsem kdy měl odvahu zhluboka se ponořit. A nádech je na to potřeba vskutku řádný. Kouzelné proplouvání mezi reálným světem a říší snů, která nás často tolik děsí, je perfektní. Perfektní je ostatně nakonec nejlepší charakteristika fantazie Neila Gaimana.
Koncem prosince u nás vyšla druhá část 6. knihy a s připočítáním dvou spin-offu je to dílo úctihodné co do rozsahu, tak hloubky, a to na nás stále ještě čeká 7 knih. Jen mam strach, abych se dovydání zbytku vubec ještě dočkal. Samozřejmě bych doporučil pustit se do celého díla, ale když už nic jiného, vyzkoušet alespoň povídku Orfeova píseň z poslední knihy, nečetl jsem prozatim nic lepšího.