Emoce - část maturitního cyklu

Zpracovaný a obhájený maturitní cyklus maleb Emoce zachycuje na 7 malbách vývoj lidského milostného vztahu. Začíná vzplanutím k nespoutané, odvázané a krásné dívce, které přechází k vášnivé až sexuální podobě. Rázem se však mění v delirium a přesycenost, dívka za sebou nechává pouze otevřené dveře a druhý aktér se ocitá osamocen, život se mu rozpadá a pokouší se o destrukci své osobnosti skrze sebevraždu. Zde jsem zároveň zobrazil zničenou, zbídačenou duši, která zavřena uvnitř osobnosti se snaží skrze psychickou destrukci vykřičet veškerou bolest ze své tělesné schránky. Poslední malba poté zachycuje vyprahlé a prázdné tělo ( stále však živé - destrukce byla neúspěšná) , obrozující se skrze svoji minulost a jeho planoucí a znovuzrozená podoba vzlétá vstříc budoucnosti.
Celkové pojetí práce je umístno tak, aby se pravidelně střídala vertikální a horizontální uspořádání. Barevnost přechází od světlejších, barvitějších tónů k temným a chladným s tím, jak se mění celkový obsah díla.

Touha - Zobrazena jako smyslná, mladá žena. Lahev alkoholu v její pravé ruce symbolizuje odkázalost a uvolněnost, zároveň je prvkem touhy až chtíče k materialismu, rebelii a symbolikou moderní doby. Malý šáteček látky na její levé paži poté odkazuje k její nespoutanosti a určité sexuální svobodě (je patrně jedinou složkou oděvu, kromě čelenky ve vlasech). Ke stvárnění je využita velmi široká škála odstínů olejových barev, vlasy poté, stejně jako u Vášně, akrylem.

Vášeň - vrchol milostného vzplanutí. Mladá žena zobrazena jako citově silná osoba poddávající se vášnivému vzplanutí. Při využití slabšího nanášení olejových barev jsem docílil poměrně jemných přechodů. Rám je zde jako jediný z cyklu v původní dřevěné podobě, aby jeho barevnost nekontrastovala s obličejem ženy, který je zde hlavním nosným prvkem.

Delirium - Obraz postavený na výrazné symbolice motivů a barev, vztahujících se kcelkové kompoziční myšlence malby. Loučení, příchod změny. Stále se vzdalující otevřené dveře na konci chodby, jejíž potemnělost zdůrazňují osamocené paprsky světla z drobného okna, strom představující organicky čistý život opadávající stejně jako naděje opuštěného, jehož již tak nechápající a oněmělou mysl nahlodávají krysy bezmocnosti. Samotná barevnost je postavena především na kontrastu stěn, navazující na předchozí Vášeň, a na členěné podlaze, která prohlubuje prostor prostředí.

Samota - Přechodová část cyklu, který členěním navazuje na předchozí obraz, brevností z druhé stany zasahuje Zoufalství, která se sebou přináší neodvratné očekávání dalšího dění a vývoje. Umocňující prvek hodin, zobrazující pomale plynoucí čas, v kombinaci s prázdnou židlí navozují v kontextu prostého místa první existencionální přerod.

Zoufalství - Fyzická destrukce osobnosti, jež nevydržela opuštění a samotu, a rozhodla se o útěk ze své existence. Sebevražda je zde však zobrazena křečovitě a nejistě. Celkové ladění barev se již mění do temnějších odstínů, které podtrhuje i černé ohraničení rámu. Z celého cyklu je tato malba jediiná, kde je využito pouze olejových barev, s vyjímkou fragmentu lidské krve.

Psychická destrukce - vrcholná sebedestrukce hlavního aktéra, místo něhož je zde zobrazena jeho zničená duše. Výjev se odehrává vně těla trpící osoby, která je pro slepou a bezmocnou duši vnitřním vězení, z něhož není útěku - Soma Sema.
Znovuzrození - vyvrcholení cyklu, kde dochází k obrození se skrze svoji minulost a zpodobnění k povstání fénixe z popela své předchozí zkušenosti, jehož planoucí a znovuzrozená podoba vzlétá vstříc budoucnosti.