Filmový špajz, no.1 - Beetlejuice

Mno a jsme tu, myšlenka, která mne konečně dokopala k vlastnimu blogu. To si takhle jednou ráno člověk , ještě s tělem intoxikovaným po 5 dnech silvestrovské pařby na zapadlé chajdě, přivstane a hle - v televizi Beetlejuice. Ani se mi nechce věřit, že po tolika reprizách v televizi a věhlastu Tima Burtona, existují existence, neznaje filmek, jenž tak absurdně ovlivnil v mladí můj nadhled na posmrtný život. Burtonovi vize absurdnich světů, at už Ukradených vánoc, Střihorukého Edvarda či Mrtvé nevěsty, jsou bezchybné, ale co se mu podařilo zde, je dle mé subjektivity zdaleka nejlepší. A neni to ani zasluhou dokonaleho Beetlejuice, plazících se soch, bo kanibalsky vysušených pidihlav. Předevšim kontrastem dvou odlišných životních přístupů, promítajíc se v abstrakní změně domovského sídla. Hudebni kulisu netřeba ani obhajovat, je briliantní. No a herci. Předevšim Winona Ryder , zde jsem se do ni prvně zamiloval, hrající o 2 roky později ve Střihorukém Edvardovi, kdež moji platonicky dětskou vytříbenost jen bezmezně potvrdila. Takže kdo nezná, vřele doporučuji.